Julek Vaverka

Pochází z Brna. Na saxofon začínal v roce 1981 u alternativních Odvážných bobříků, hvězdy brněnského undergroundu, která vinou StB působila pouhý rok. Její první vystoupení bylo spojeno i s vernisáží Laca Garaje a Rosti Čuříka. Článek o nich dohledáte i v samizdatovém časopise Vokno.

V roce 1982 hrál s husovickými cikány (například s Matúšem Bagárem, současnou hvězdou romské komunity žijící v Anglii) v kapele Black&White funky, v době, kdy, jak sám říká: „nosil eště Roman Holý dvojky kecky“. Z tohoto působení se bohužel žádný materiál nedochoval. Black&White hráli autorské věci, ale také Stevie Wondera, Kool & the Gang aj. I tato kapela se vzápětí rozpadla. S Matúšem Bagárem a jeho bratrancem Romanem Bagárem přibrali bubeníka od Bobříků Tomáše Heisara, Miloše Švábka a Jiřího Vaňka. Zahráli v kulturáku v Líšni a pak v hospodě v Kníničkách na jedné šílené undergroundové akci, ze které pak před policií prchali oknem. Hráli reggae, kterému se tu tehdy nikdo moc nevěnoval.

Pak přišla revoluce a Julek Vaverka začal pendlovat mezi Brnem, Kalifornií a New Yorkem, kde se setkal s kamarádem z mládí Pavlem Pernicou alias Steam Raxem. Když se potkali jednou v Brně v Kamence u Jaroslava Škvarny, nahráli tam spolu CD Aware (2004).

V 10. letech hrával s Ivanem Smýkalem, Berenikou Bačíkovou a Honzou Shannym Fňukalem v uskupení Šoumeni z Duckbaru. Z tohoto období pochází i píseň „Vzpomínky na Argentinu“.

Do Kamenky chodil už v 80. letech, znal Ivana Smýkala, Janu Čuříkovou, Laca Garaje. Domek si tam pořídil v roce 1988.

Alba